Prezident ECB Draghi vyzdvihl přínosy bankovní unie

prof. Ing. Oldřich Dědek, CSc.
prof. Ing. Oldřich Dědek, CSc. národní koordinátor pro zavedení eura v ČR

Vydáno

Mario Draghi - prezident ECBNa konferenci, která si v únoru 2014 připomenula 20 let od založení Evropského měnového institutu - předchůdce Evropské centrální banky - vystoupil jako jeden z hlavních řečníků současný prezident ECB Mario Draghi. Ve svém projevu se zaměřil na právě utvářenou bankovní unii, na objasnění přínosů tohoto ambiciózního integračního projektu pro upevnění stability eurozóny.

V úvodní části svého vystoupení Draghi poukázal na příznaky neúplné finanční integrace, která charakterizovala eurozónu před nástupem globální finanční krize. Zatímco např. na mezibankovním peněžním trhu byla dosažena téměř úplná integrace, sektor retailového bankovnictví zůstal vysoce f;ragmentován. To mělo dva závažné důsledky, které významně přispěly k hloubce a délce krizového období.

  • Nedostatečná zahraniční konkurence v některých národních bankovních systémech napomáhala jevu spřáteleného úvěrování. V kombinaci se snadným přístupem na mezibankovní peněžní trh lokální banky mohly snadno provozovat úvěrování favorizovaných sektorů, jakým byl např. sektor realit. V takovém prostředí finanční integrace vedla spíše ke koncentraci než k diverzifikaci rizik.
  • Spoléhání se na mezibankovní peněžní trh mělo za následek, že závazky bank měly převažující povahu krátkodobého dluhu. Takovýto způsob financování je ovšem vysoce zranitelný vůči prvním příznakům napětí na finančních trzích, které způsobuje rychlé uzavírání přístupu k finančním zdrojům. Tímto problémem trpí méně ty banky, v nichž má vlastnický podíl silná zahraniční matka se zájmem na udržení přeshraničního úvěrování.

Banky s nedostatečnou kvalitou i geografickou diverzifikací aktiv a současně s krátkodobou dluhovou povahou svých závazků mohly jen obtížně odolávat otřesům na finančních trzích. Navíc náklady na ozdravení bankovního sektoru musely nést v převážné míře domácí fiskální autority. Rozvinul se nechvalně známý bludný kruh bankovní krize a krize vládních financí.

Uvedená zkušenost postavíla eurozónu před úkol dosáhnout vyšší kvality a komplexnosti finanční integrace. Dopomoci tomu má právě bankovní unie, která podle Draghiho má k tomuto účelu vytvořeno několik příznivých předpokladů.

Zesílený dohled

K lepší identifikaci rizik přispěje nově ustavený Jednotný mechanismus dohledu (SSM). Tento mechanismus byl vybaven dostatečnou nezávislostí, aby odolával lokálním tlakům národních vlád a národních finančních systémů. Oproti národním dohledovým orgánům je v lepší pozici, aby správně vyhodnocoval podstupování nadměrných bankovních rizik s přeshraničními dopady. A také je vybaven nejen pravomocemi pro provádění dohledu nad jednotlivými bankami, ale i makroobezřetnostními nástroji pro odvracení finančních nerovnováh.

Prohloubení integrace

SSM nabízí efektivnější dohledový rámec pro banky s přeshraniční působností. Zbavuje je nákladů vynakládaných na zohledňování rozdílů mezi národními jurisdikcemi, na dodržování odlišných pravidel a na komunikaci s větším počtem dohledových orgánů. Relevanci ztratí rozlišování mezi domácím a hostitelským dohledovým orgánem. Banky se budou střetávat s jednotným dohledovým modelem, namísto s takovým počtem modelů, v kolika zemích eurozóny podnikají. Evropský dohlížitel nebude ochraňovat národní šampióny či klást regulatorní překážky přeshraničním tokům likvidity.

Zlepšené sdílení rizik

Je třeba mít na paměti, že i vyšší kvalita finanční integrace občas nezabrání šokům, jejichž zvládání se vymyká silám soukromého sektoru. Musejí být však vytvořeny takové podmínky, aby intervence z veřejných zdrojů nevyústily do bludného kruhu bankovní krize a krize vládních financí. Tomu má zabránit vytvářený Mechanismus pro řešení bankovních problémů (SRM). Jeho fond, přístupný všem bankám eurozóny, pomůže snížit koncentraci rizik v zemích ohrožených bankovní krizí. Odpoutání bankovní krize od vládních financí vylepší udržitelnost vládního dluhu, což následně zlepší kvalitu bankovních aktiv, v nichž mívá vládní dluh vysoké zastoupení. Každému zapojení veřejných zdrojů (bail-out) však bude vždy předcházet svépomoc soukromého sektoru (bail-in), na prvním místě akcionářů a věřitelů bank.