Nákladná dluhová krize, která stále sužuje některé země eurozóny, posílila poznání, že systém koordinace fiskálních politik v eurozóně vyžaduje obzvláště účinné pojistky proti nedisciplinovanému chování rozpočtových a hospodářských politik. První ucelenou reakcí na tuto potřebu bylo přijetí tzv. šestibalíčku (Six-pack), což je soubor šesti evropských legislativních norem, zaměřených především na posílení fiskálního dohledu v rámci pravidel Paktu stability a růstu a na zavedení nového dohledu nad makroekonomickými nerovnováhami. Tento šestibalíček byl Evropskou komisí představen v září 2010, účinnost pak nabyl v prosinci 2011.

S rostoucí silou dluhové krize však i nově přijatá právní úprava neskýtala dostatečné záruky, že národní rozpočty v členských zemích eurozóny nebudou tíhnout k nadměrných deficitům. Souběžně s tím již běžící nápravné programy v Řecku, Irsku a Portugalsku také vyžadovaly upřesnit některé závazné normy chování, aby poskytovatelé pomoci získali větší jistotu, že prostředky vkládané do záchranných operací jsou efektivně využívány. Vyjít vstříc oběma uvedeným požadavkům mají dvě dodatečná nařízení, s jejichž obsahem Evropská komise seznámila odbornou veřejnost v listopadu 2011. Zastřešena byla společným názvem dvojbalíček (Two-pack), pro zdůraznění úzké návaznosti na právní normy předchozího šestibalíčku.

Obě normy dvojbalíčku se vztahují výlučně na členské země eurozóny. První z nařízení posiluje pravomoci Komise v přípravné fázi národních rozpočtů. Toto jsou jeho klíčová ustanovení:

• Národní vlády jsou povinny zaslat do 15. října Komisi a Euroskupině návrh svého rozpočtu na příští rok.
• Komise následně může sdělit svůj názor, zda návrh rozpočtu zohledňuje požadavky Paktu stability a růstu, jakož i doporučení ve fiskální oblasti, jež byla zemi dříve adresována. Komise nemá právo zasahovat do předloženého návrhu a ani dotčená země se nemusí řídit názorem Komise. Nepřihlížení k názoru Komise však může být bráno jako přitěžující okolnost při rozhodování, zda zahájit s dotčenou zemí proceduru při nadměrném schodku.
• Rozšířené informační povinnosti jsou stanoveny pro země, s nimiž je vedena procedura při nadměrném schodku. Jejich povinností je předkládat pravidelné zprávy o plnění opatření vedoucích k odstranění nadměrných schodků.
• Pokud by hrozilo, že doporučení Rady k odstranění nadměrného schodku nebudou plněna, Komise má právo adresovat dotčené zemi svá doporučení přímo a posuzovat jejich plnění.
• Země eurozóny mají povinnost informovat Komisi a Euroskupinu o plánovaných emisích vládních dluhopisů.
  

Druhé nařízení dvojbalíčku vymezuje zpřísněný dohled nad členy eurozóny pro případ, že se potýkají či se mohou potýkat se závažnými projevy finanční nestability, nebo již čerpají zahraniční pomoc, případně tuto pomoc ukončují. Pro uvedené situace byla přijata následující opatření:

• Do země eurozóny splňující některou z uvedených podmínek budou vysílány kontrolní mise Komise a ECB.
• Dotčená země má povinnost poskytovat na požádání detailní informace o finančním sektoru a ve čtvrtletních intervalech podávat zprávu Komisi.
• Se zemí v nápravném programu se pozastavují procedury fiskálního dohledu, makroekonomického dohledu a evropského semestru, jelikož přísný dozor je vykonáván prostřednictvím samotného programu.
• Se zemí, která po ukončení programu doposud nesplatila alespoň 75 % poskytnuté finanční pomoci, je uzavřen post-programový dohled.

V červnu 2012 o dvojbalíčku hlasoval Evropský parlament. Podle očekávání jej přijal, avšak s řadou pozměňovacích návrhů a doprovodných usnesení, z nichž některá nemohla nevyvolat ostrý nesouhlas některých členů EU v čele s Německem. Parlament např. požadoval záruku, že ustaven bude tzv. umořovací fond (redemption fund), který by sdružil dluhy členů eurozóny převyšující 60 % HDP a společně by je spravoval a garantoval. Dále bylo požadováno, aby do jednoho měsíce od nabytí účinnosti nové legislativy byla vypracována cestovní mapa ke společným obligacím zemí eurozóny. Následovalo dohadovací řízení, jehož účastníci (Komise, Parlament a Rada) v březnu 2013 dospěli k finální dohodě. Legislativní proces právních norem dvojbalíčku tím mohl zamířit ke svému konci.