Záchranné mechanismy

prof. Ing. Oldřich Dědek, CSc.
prof. Ing. Oldřich Dědek, CSc. národní koordinátor pro zavedení eura v ČR

Vydáno

Aktualizováno 21. 10. 2015

Motivový obrázekZostřující se projevy finanční a hospodářské krize zastihly eurozónu v situaci, kdy nebyla institucionálně, kapacitně a ani názorově vybavena nástroji schopnými účinně čelit rozvratným účinkům krizových událostí. Reálná hrozba státních bankrotů s nedozírnými škodami na důvěryhodnosti eura přiměla členské země eurozóny k vytváření obranných valů proti šířící se nestabilitě. A to nejen eurovalů dočasných, zformovaných za účelem odvracení akutních hrozeb, ale i trvalých, připravených na obranu stability eurozóny kdykoliv v budoucnosti.

V průběhu krizového období byly použity následující nástroje krizového řízení:

Budování záchranných mechanismů bylo provázeno četnými rozepřemi, včetně pochybností o jejich právní způsobilosti. Nemalou měrou se o to zasluhovala polemika o interpretaci článku „no bail-out“ (článek 125, kapitola 1, hlava VIII konsolidovaného znění Smlouvy o fungování Evropské unie), který podle některých názorů zakazoval finanční výpomoc mezi členy eurozóny. Tečku za touto diskusí učinil v listopadu 2012 Evropský soudní dvůr, který v existenci eurovalů neshledal porušení evropského práva (Case C-370/12 Pringle).

Finanční pomoc z prostředků záchranných mechanismů eurozóny je obvykle poskytována v rámci nápravného programu (adjustment programme). Neboli je vždy vázána na přísné podmínky, nazývané kondicionality, které zavazují příjemce pomoci k četným úsporným opatřením a strukturálním reformám. Cílem takovéto podmíněnosti je vrátit veřejné finance na udržitelnou dráhu, aby mohl být obnoven přístup programové země k běžnému vypůjčování na kapitálových trzích. Přísná podmíněnost finanční pomoci je důležitou pojistkou proti praktikám morálního hazardu. Do sestavování nápravných programů se obvykle zapojuje MMF, jenž kromě spoluúčasti na finanční pomoci uplatňuje své bohaté zkušenosti s analýzami dluhové udržitelnosti.


STŘEDNĚDOBÁ FINANČNÍ POMOC

Nástroj Střednědobé finanční pomoci (Medium-Term Financial Assistance, MTFA) byl vytvořen v r. 1971 za účelem pomoci členským zemím tehdejšího Evropského hospodářského společenství, které se dostaly do problémů s platební bilancí. Při aktivaci MTFA Komise emituje dluhopisy na kapitálovém trhu a tímto způsobem získané prostředky půjčuje zemím, které požádaly o finanční pomoc. S danou zemí je uzavřen nápravný program, který zavazuje příjemce pomoci k provedení nezbytných ozdravných opatření. V případě potíží programové země při splácení poskytnuté půjčky by potřebné zdroje na umořování emitovaných dluhopisů byly hrazeny z evropského rozpočtu. Za nesplacené závazky evropského rozpočtu ručí svým dílem členské státy EU.

Během krizového období byla prostřednictvím MTFA poskytována finanční pomoc nečlenským zemím eurozóny, což byly Maďarsko (6,5 mld. EUR), Lotyšsko (3,1 mld. EUR) a Rumunsko (5,0 mld. EUR). Původní strop pro celkový objem půjček z tohoto zdroje činil 12 mld. EUR. Ten pak byl v prosinci 2008 navýšen na 25 mld. EUR a v květnu 2009 dále zdvojnásoben na 50 mld. EUR.


PŮJČKA ŘECKU

Akceschopnost eurozóny čelit akutní hrozbě státního bankrotu jejího člena byla poprvé testována v případě Řecka. Vzhledem k absenci specifických nástrojů krizového řízení byla v květnu 2010 finalizována časově nejméně náročná metoda syndikovaného úvěru. V tomto aranžmá Evropská komise shromáždila od členů eurozóny dvoustranné půjčky v celkové výši 80 mld. EUR, které spojila do jedné půjčky Řecku. Takto mobilizované zdroje byly uvolňovány ve čtvrtletních tranších a vystačit měly na dobu 18 měsíců, po kterou Řecko nebylo závislé na vypůjčování od finančních trhů. Jednotný postup eurozóny narušilo pouze Slovensko, které se odmítlo podílet na finanční pomoci Řecku. Částkou ve výši 30 mld. EUR se zapojil Mezinárodní měnový fond .


EFSM

Menší ze dvou dočasných eurovalů, ustavený na přechodnou dobu tří let, se jmenoval Evropský mechanismus finanční stabilizace (European Financial Stabilization Mechanism, EFSM). Jeho vznik byl dohodnut v květnu 2010. Fungoval na stejném principu, jaký byl používán v případě pomoci nečlenským zemím eurozóny, pokud se dostaly do potíží s platební bilancí. Komise byla oprávněna emitovat jménem EU dluhopisy na kapitálových trzích a tímto způsobem získané prostředky přepůjčovala příjemci pomoci. Za splatnost dluhopisů ručil rozpočet EU, v konečném důsledku tedy všechny členské státy EU, a to úměrně svému podílu na příspěvcích do evropského rozpočtu. Pro celkový objem půjček z tohoto nástroje byl stanoven strop 60 mld. EUR. Čerpána z něho byla část finanční pomoci pro Irsko (22,5 mld. EUR) a Portugalsko (26 mld. EUR).


EFSF

Větší ze dvou dočasných eurovalů s plánovanou tříletou působností obdržel název Evropský nástroj finanční stability (European Financial Stability Facility, EFSF). Dobodnut byl společně s EFSM v květnu 2010. Měl nést hlavní tíhu záchranných operací v eurozóně, čemuž odpovídala jeho finanční kapacita. Ta byla odvozena od celkového objemu garancí, jimiž členské státy eurozóny, každý úměrně svému podílu na kapitálu ECB, ručily za cenné papíry, jejichž emisí EFSF získával finanční zdroje. Při zahájení své činnosti garanční kapacita EFSF činila 440 mld. EUR, v červnu 2011 byla navýšena na 780 mld. EUR. Vzhledem k různým formám zesílených záruk však jeho efektivní zápůjční kapacita byla nižší, původně asi 250 mld. EUR, následně 500 mld. EUR. Z tohoto zdroje čerpal finanční prostředky nápravný program pro Irsko (17,7 mld. EUR), Portugalsko (26 mld. EUR) a Řecko (145 mld. EUR). Částka 100 mld. EUR byla přislíbena na rekapitalizaci španělských bank.

EFSF se vyznačoval poměrně rozsáhlou flexibilitou forem poskytované pomoci. Třebaže se angažoval prostřednictvím půjček programové zemi, byl oprávněn i k následujícím operacím:

  • intervenovat na primárním a sekundárním trhu s vládními dluhopisy,
  • účastnit se preventivních programů k odvrácení krizové situace,
  • zapojovat se do rekapitalizace bank prostřednictvím půjček členské zemi eurozóny,
  • využívat dva nástroje s tzv. pákovým efektem, pojišťování dluhopisů a spoluinvestiční fond.

Od května 2013, kdy činnost zahájil Evropský stabilizační mechanismus, EFSF již nebyl zapojován do nových programů pomoci. Likvidován bude poté, co doběhnou jeho finanční operace.


ESM

Na potřebě stálého nástroje na obranu finanční stability eurozóny se Evropská rada shodla v říjnu 2010. Tento záchranný mechanismus byl pojmenován Evropský stabilizační mechanismus (European Stability Mechanism, ESM). Finální verze mezivládní Smlouvy o zřízení ESM byla podepsána v únoru 2012. V říjnu 2012 byl ESM slavnostně inaugurován.

Na rozdíl od EFSF, jenž byl postaven na státních garancích za emitované dluhopisy, byl ESM založen členskými státy eurozóny jako nadnárodní finanční instituce hospodařící s vlastním kapitálem. Celkový upsaný kapitál byl stanoven ve výši 700 mld. EUR a na akcionářské země byl rozpočítán podle upraveného klíče pro splacený kapitál ECB s dočasným zvýhodněním hospodářsky méně vyspělých členů. Splacený kapitál činil 80 mld. EUR. Čistá zápůjční kapacita ESM byla zastropována částkou 500 mld. EUR, v zájmu prvotřídního ratingu pro jím emitované cenné papíry. ESM si vymínil postavení preferovaného věřitele, druhého v pořadí za MMF.

ESM může disponovat stejnými nástroji, jakými byl vybaven EFSF. Vedle půjček programovým zemím má za určitých podmínek povoleno intervenovat na primárním a sekundárním trhu s vládními dluhopisy, zapojovat se do programů preventivní pomoci a podílet se na rekapitalizaci finančních institucí. Navíc může poskytovat přímou pomoc bankám poté, co ECB se ujme svých pravomocí v rámci jednotného bankovního dohledu. Prvním příjemcem pomoci z prostředků ESM se stal Kypr v rozsahu 9 mld. EUR. ESM převzal též od EFSF závazek vyčlenit 100 mld. EUR na rekapitalizaci španělských bank.

Z právního hlediska zapojení do ESM nepředstavuje dodatečné kritérium pro vstup do eurozóny. Fakticky se však očekává, že každý zájemce o členství v hospodářské a měnové unii bude akceptovat závazky z kapitálové účasti v ESM. Nelze se totiž jen jednostranně podílet na výhodách společné měny a přitom se vyhýbat nákladům na upevňování její dlouhodobé stability.

 

Kapitálový klíč
%
Upsaný kapitál
mld. EUR
Splacený kapitál
mld. EUR
Členské státy eSM
Vlajka Belgie Belgie 3,4534 24,34 2,78
Vlajka Estonsko Estonsko 0,1847 1,30  0,15
Vlajka Finsko Finsko 1,7852  12,58 1,44
Vlajka Francie Francie 20,2471 142,70 16,31
Vlajka Irsko Irsko 1,5814 11,14 1,27
Vlajka Itálie Itálie 17,7917 125,40 14,33
Vlajka Kypr Kypr 0,1949 1,37 0,16
Vlajka Litva Litva 0,4063 2,86 0,33
Vlajka Lotyšsko Lotyšsko 0,2746 1,93 0,22
Vlajka Lucembursko Lucembursko 0,2487 1,75 0,20
Vlajka Malta Malta 0,0726 0,51 0,06
Vlajka Německo Německo 26,9616 190,02 21,72
Vlajka Nizozemsko Nizozemsko 5,6781 40,02 4,57
Vlajka Portugalsko Portugalsko 2,4921 17,56 2,01
Vlajka Rakousko Rakousko 2,7644 19,48 2,23
Vlajka Řecko Řecko 2,7975 19,72 2,25
Vlajka Slovensko Slovensko 0,8184 5,77 0,66
Vlajka Slovinsko Slovinsko 0,4247 2,99 0,34
Vlajka Španělsko Španělsko 11,8227 83,33 9,52
CELKEM 100,00 704,80 80,55

Zdroj: Webové stránky European Stability Mechanism.