Makroekonomické přínosy

prof. Ing. Oldřich Dědek, CSc.
prof. Ing. Oldřich Dědek, CSc. národní koordinátor pro zavedení eura v ČR

Vydáno

Motivový obrázekVstup české ekonomiky do hospodářské a měnové unie bude spojen s řadou významných makroekonomických důsledků. Některé z nich jsou jednoznačným přínosem pro makroekonomickou stabilitu české ekonomiky, jiné se mohou jevit jako nevýhodné kvůli tomu, že ochuzují paletu nástrojů makroekonomické stabilizační politiky. Celková bilance kladů a záporů však musí brát v úvahu i argumenty, které relativizují faktický význam zdánlivě omezujících podmínek. Budoucí rozhodnutí české vlády o přistoupení k HMU lze interpretovat způsobem, že v komplikované bilanci přínosů a nákladů převládlo přesvědčení o převažujících přínosech pro dlouhodobou stabilitu české ekonomiky.


SPOLUROZHODOVÁNÍ O MĚNOVÉ POLITICE EUROZÓNY

Se vstupem do eurozóny se Česká republika bude moci podílet na měnové politice tohoto integračního uskupení. Guvernér ČNB se stane členem Rady guvernérů ECB, která rozhoduje o nastavení měnově-politických úrokových sazeb a o všech dalších náležitostech souvisejících s plněním základních úkolů Eurosystému. Jeho úkolem však nebude hájit zájmy české ekonomiky, ale rozhodovat v zájmu eurozóny jako celku.


ZVÝŠENÝ TLAK NA ROZPOČTOVOU KÁZEŇ

Česká republika bude jako člen eurozóny vystavena vyššímu tlaku na rozpočtovou kázeň. Požadavky na obezřetné rozpočtové chování tvoří obsah Paktu stability a růstu, jehož pravidla byla v návaznosti na analýzu příčin krizového období posílena. V krajním případě by česká vláda mohla být vystavena peněžitým sankcím, pokud by hospodařila s nadměrnými rozpočtovými deficity a neusilovala by o plnění nápravných opatření.

Mít zdravé veřejné finance je však ve vlastním zájmu české ekonomiky, neboť jsou předpokladem dlouhodobě udržitelného hospodářského růstu a vysoké zaměstnanosti. Pouze s konsolidovanými veřejnými financemi lze čelit soudobým výzvám, které přinášejí stárnutí populace, klimatické změny či sílící globalizace finančních trhů.


OCHRANA PŘED KURZOVÝMI KRIZEMI

Globální ekonomika nového milénia se vyznačuje téměř absolutní liberalizací kapitálových toků. Na jedné straně to přináší výhody efektivní alokace kapitálu v celosvětovém měřítku, na druhé straně je ale světová ekonomika více náchylná ke vzniku a rychlému šíření finančních turbulencí. Česká republika má v tomto ohledu nepříjemné zkušenosti z roku 1997, ve kterém se česká koruna dostala pod silný tlak zahraniční i domácí spekulace. To jen dokladuje zranitelnost malých a otevřených ekonomik vůči příležitostné nestabilitě finančních trhů. Členství v eurozóně bude chránit českou ekonomiku před rozvratnými kurzovými krizemi z jednoho prostého důvodu, že po zániku české koruny nebude možné proti této měně spekulovat.

Krizové období v eurozóně nicméně přineslo svědectví, že k rozvratnému chování finančních trhů může docházet i z jiných než kurzových důvodů. Např. kvůli strukturální strnulosti, zanedbávání makroekonomických nerovnováh nebo v reakci na neudržitelný stav veřejných financí. Přineslo též řadu praktických příkladů přelévání nákazy, které dokladují vysokou provázanost evropských ekonomik. Tato skutečnost zvyšuje odpovědnost české vlády za obezřetnou makroekonomickou politiku, aby svým dílem přispívala k celkové stabilitě eurozóny.