Rada ECOFIN

• Starší tiskové informace MF k zasedání Rady ECOFIN (za roky 2005 až 2012)

• Starší informace k výsledkům zasedání Rady ECOFIN (za roky 2005 až 2012)

Rada ministrů hospodářství a financí (The Economic and Financial Affairs Council – ECOFIN ) je jednou z deseti formací Rady ministrů zemí EU . Pokud se projednávají otázky rozpočtu, účastní se zasedání ministři pro rozpočet. Rada ECOFIN zasedá zpravidla jednou měsíčně v Bruselu, popřípadě v Lucemburku. Den před zasedáním Rady ECOFIN se schází takzvaná euroskupina  (eurogroup) – skupina ministrů hospodářství a financí států, které přijaly společnou evropskou měnu. Ve druhé polovině roku zasedá dvakrát takzvaný rozpočtový ECOFIN, aby projednal rozpočet EU na následující rok. V každém půlroce se ministři financí a hospodářství také jednou setkají neformálně v předsedající zemi. Tohoto takzvaného neformálního zasedání ECOFIN se vedle ministrů účastní i guvernéři centrálních bank.

Předsednictví v Radě ECOFIN , tak jako ve všech ostatních formacích Rady (s výjimkou Rady pro zahraniční věci (FAC) ), rotuje každého půl roku na základě předem schváleného pořadí. Česká republika předsedala v prvním pololetí roku 2009. Společně s ministry zahraničí a zemědělství  patří formace ministrů financí a hospodářství k nejstarším konfiguracím Rady EU v historii evropské integrace. Přípravnými orgány Rady ECOFIN je Výbor stálých zástupců členských zemí EU (COREPER) a další výbory, zejména Hospodářský a finanční výbor (EFC)  a Výbor pro hospodářskou politiku (EPC) .

• Tiskové zprávy k Radě ECOFIN na internetových stránkách Rady Evropské unie

Rada ECOFIN se zabývá zejména následující problematikou:

• koordinace hospodářských a fiskálních politik zemí EU a dohled nad těmito politikami 
• • strukturální politiky (Strategie Evropa 2020, Národní programy reforem)
  • rozpočtový dohled (Pakt o stabilitě a růstu, fiskální rámce)
  • dohled nad makroekonomickými nerovnováhami
  • Evropský semestr
• poskytování mezinárodní finanční pomoci garantované rozpočtem EU a dohled nad plněním jejích podmínek
• společná měna euro
• finanční trhy a pohyb kapitálu
• daně
• hospodářské vztahy s třetími zeměmi, koordinovaný postup zemí EU v mezinárodních institucích (Mezinárodní měnový fond, G8, G20)
• ve spolupráci s Evropským parlamentem Rada ECOFIN rovněž každoročně připravuje a schvaluje rozpočet EU
• kromě toho Rada ECOFIN svým ekonomickým pohledem přispívá k důležitým tématům, která spadají do jiných evropských politik (například změna klimatu)

Koordinace hospodářských a fiskálních politik zemí EU a dohled nad těmito politikami představují jeden z nejdůležitějších úkolů Rady ECOFIN. Základními ustanoveními, která upravují koordinaci hospodářských politik zemí EU, jsou čl. 120 a 121 Smlouvy o fungování EU. Koordinace a dohled nad hospodářskými politikami jsou prováděny pomocí celé řady nástrojů, z nichž nejdůležitější jsou podrobněji představeny níže.

Strukturální politiky

Strategie Evropa 2020: Dokument Evropa 2020 představuje obecnou strategii hospodářského růstu EU v dlouhodobém horizontu - do roku 2020. V rámci této strategie si EU stanovila pět ambiciózních cílů, které se týkají zaměstnanosti, inovací, vzdělávání, sociálního začleňování a změny klimatu a energetiky. Tyto cíle byly schváleny Evropskou radou v březnu a červnu 2010. Hlavními nástroji k dosažení těchto cílů jsou tzv. Národní programy reforem (vizte níže).

Cíle strategie Evropa 2020 na úrovni EU:

1. Zvýšení míry zaměstnanosti populace ve věku 20-64 let minimálně na 75 %.
2. Navýšení investic do výzkumu a vývoje na úroveň 3 % HDP.
3. Snížení energetické náročnosti ekonomiky nejméně o 20 %, zvýšení podílu energie z obnovitelných zdrojů na energetickém mixu o 20 % a redukce emisí skleníkových plynů o 20 %, s možným navýšením redukčního cíle na 30 % (za podmínky, že se ostatní ekonomicky rozvinuté státy zavážou ke srovnatelným redukčním závazkům a vyspělejší rozvojové země se adekvátně zapojí do tohoto úsilí).
4. Zvýšení počtu vysokoškolsky vzdělaných lidí ve věku 30 - 34 let ze současných 31 % nejméně na 40 % a snížení počtu žáků předčasně opouštějících vzdělávací systém ze současných 15 % na úroveň pod 10 %.
5. Snížení počtu obyvatel ohrožených chudobou nebo sociálním vyloučením nejméně o 20 milionů.

Více informací o Strategii Evropa 2020:

• Webové stránky Evropské komise

Hlavní směry hospodářských politik členských států a EU: Hlavní směry hospodářských politik (Broad Economic Policy Guidelines - BEPGs) vymezují priority v oblasti hospodářské politiky členských zemí i EU jako celku, a to ve střednědobém horizontu (tří až pěti let). Jsou zde též uvedena doporučená opatření pro dosažení těchto priorit.

Více informací o BEPGs

• Více informací o BEPGs (anglicky)

Národní program reforem (NPR): Národní program reforem je hlavním nástrojem plnění strategie Evropa 2020 na úrovní členských států. Předkládá se spolu s Programem stability / Konvergenčním programem (vizte níže) každý rok v dubnu. Tento program zahrnuje vnitrostátní cíle, jež vycházejí z hlavních cílů Unie, a vysvětlují, jakým způsobem vlády jednotlivých zemí zamýšlejí tyto cíle plnit, a překonávat tak překážky růstu. Stanovuje též, jaká opatření budou podniknuta, kdy budou provedena a kým a kolik prostředků z rozpočtu na ně bude vynaloženo.

Více informací o NPR

• Webové stránky Úřadu vlády  (archiv NPR od roku 2011 včetně)
• Webové stránky Ministerstva financí (archiv NPR do roku 2010 včetně)
• Webové stránky Evropské komise

Rozpočtový dohled

Pakt o stabilitě a růstu:

Pakt o stabilitě a růstu: Pakt o stabilitě a růstu (Stability and Growth Pact – SGP, dále jen „Pakt“) byl uzavřen v r. 1997 a jeho základním cílem je zajištění zdravých veřejných financí členských států, jakožto prostředku „posilujícího podmínky pro cenovou stabilitu a silný a udržitelný (hospodářský) růst“. Podle Paktu mají členské státy povinnost usilovat ve střednědobém horizontu o vyrovnané veřejné rozpočty, přičemž se v každém případě mají vyvarovat nadměrného schodku veřejných financí (více než 3 % HDP) a nadměrného veřejného dluhu (více než 60 % HDP).

Dosahování vyrovnaných veřejných financí je upraveno tzv. preventivní částí Paktu, v jejímž rámci předkládají členské státy z eurozóny každoročně Programy stability, v případě zemí mimo eurozónu jde o Konvergenční programy. Zmíněné programové dokumenty popisují způsoby, jimiž členské státy hodlají vyrovnaných veřejných financí dosáhnout. Počínaje r. 2011 jsou oba typy dokumentů předkládány vždy v dubnu daného roku.

Naproti tomu cílem nápravné části Paktu je zajistit odstranění nadměrného schodku, resp. nadměrného dluhu, pokud již jedna nebo druhá situace nastala. Mechanismus nápravy se nazývá postup při nadměrném schodku (Excessive Deficit Procedure - EDP) a má několik fází – rozhodnutí o existenci nadměrného schodku pro porušení schodkového a/nebo dluhového kritéria, vydání doporučení k nápravě pro daný členský stát a sledování plnění tohoto doporučení. Pokud dotčený členský stát neplní své závazky v rámci postupu při nadměrném schodku, může to vést u zemí eurozóny až k uvalení finančních sankcí, u zemí čerpajících prostředky z Fondu soudržnosti pak k pozastavení nebo zrušení těchto závazků.

V souvislosti s dluhovou krizí některých zemích EU byla na podzim 2011 provedena reforma správy hospodářských záležitostí EU, a to na základě šesti spolu souvisejících legislativních aktů (tzv. six-pack). Tato reforma znamená výrazné posílení jak preventivní, tak nápravné části Paktu. Pro země eurozóny byly zavedeny nové sankce, jejich užití je nově možné již v preventivní části dohledu a bylo výrazně usnadněno jejich uvalení. Došlo též i k dalším úpravám, které se týkají jak zemí eurozóny, tak i zemí mimo ni, a které mají zvýšit efektivnost Paktu. Těmi nejpodstatnějšími je zavedení požadavku na obezřetný růst výdajů vlády, který má být obecně nižší než je tempo růstu potenciálu ekonomiky. Dále bylo stanoveno pravidlo pro dostatečné tempo snižování vládního dluhu přesahujícího 60 % HDP, při jehož nedodržení bude vůči členskému státu zahájen nápravný postup.

V návaznosti na schválení shora zmíněné reformy zveřejnila Komise na podzim 2011 dva legislativní návrhy (tzv. two-pack), tentokrát výhradně pro země eurozóny. Opatření vychází z dohody zemí eurozóny dále pokročit v integraci hospodářských a fiskálních politik beze změny primárního práva EU. Cílem je v budoucnu minimalizovat opakování státní dluhové krize, která eurozónu v současnosti provází. Nařízení mají zavést důslednější rozpočtový dohled nad zeměmi eurozóny a umožnit prohloubený dohled nad těmi, které potřebují mezinárodní finanční pomoc. Oba legislativní návrhy by měly být schváleny do konce dánského předsednictví EU (1. pol. roku 2012).

Více informací o Paktu o stabilitě a růstu

• Webové stránky Evropské komise

Více informací o Konvergenčních programech / Programech stability

• Webové stránky Ministerstva financí 
• Webové stránky Evropské komise

Více informací o postupu při nadměrném schodku

• Webové stránky Evropské komise

Fiskální rámce: V souvislosti s posílením Paktu o stabilitě a růstu na podzim 2011 byly také stanoveny minimální požadavky na národní rozpočtové rámce, které stanovují pravidla pro plánování, schvalování, provádění a monitoring rozpočtové politiky ve členských státech EU. Podstatou fiskálních rámců jsou referenční numerické hodnoty pro fiskální politiku (výše deficitu, zadlužení, atd.), požadavek na existenci nezávislých institucí poskytujících data týkající se fiskální politiky a víceleté fiskální plánování, které umožní zohlednit plnění střednědobých rozpočtových cílů.

Více informací o fiskálních rámcích

• Webové stránky Evropské komise (anglicky)

Dohled nad makroekonomickými nerovnováhami

Systém pro dohled nad makroekonomickými nerovnováhami a jejich nápravu byl zaveden společně s reformou Paktu o stabilitě a růstu na podzim 2011. Základem dohledu nad makroekonomickými nerovnováhami je sledování deseti makroekonomických ukazatelů zařazených do srovnávacího přehledu (tzv. scoreboard). Těmito ukazateli jsou běžný účet platební bilance, čistá mezinárodní investiční pozice, podíl na exportních trzích, nominální jednotkové náklady práce, reálný efektivní směnný kurz, dluh soukromého sektoru, úvěrové toky v soukromém sektoru, ceny bydlení založené na deflátoru spotřeby, veřejný dluh a míra nezaměstnanosti.

V případě, že hodnoty některého z ukazatelů výrazně překročí referenční hodnoty uvedené v již zmíněném srovnávacím přehledu a i širší ekonomické posouzení bude naznačovat existenci makroekonomické nerovnováhy nebo riziko jejího vzniku, může být na základě hloubkového přezkumu rozhodnuto o spuštění postupu při nadměrné makroekonomické nerovnováze vůči dotčenému členskému státu. Cílem doporučení ze strany Rady je, podobně jako v případě postupu při nadměrném schodku, přimět daný členský stát k přijetí nápravných opatření (s ohledem na povahu makroekonomických nerovnováh je však náprava posuzována primárně přijetím těchto opatření, spíše než změnami příslušných ukazatelů srovnávacího přehledu). I v rámci postupu při nadměrné makroekonomické nerovnováze je možné uvalit finanční sankce za neplnění uložených opatření, byť pouze v případě zemí eurozóny.

Více informací o dohledu nad makroekonomickými nerovnováhami:

• Webové stránky Evropské komise (anglicky)

Evropský semestr

Evropským semestrem se označuje harmonogram koordinace hospodářských a rozpočtových politik členských států EU, který v sobě integruje shora zmíněné oblasti - provádění dlouho- a střednědobých strategií strukturální politiky, rozpočtový dohled i dohled nad makroekonomickými nerovnováhami.

Právě integrace jednotlivých oblastí koordinace hospodářských politik do jednotného časového rámce představuje hlavní přidanou hodnotu Evropského semestru. Konkrétním důsledkem zavedení  Evropského semestru je proto i určitá změna v načasování tvorby národních rozpočtových a strukturálních politik, která evropským institucím umožní předem posoudit jejich případná rizika a formulovat k nim svá doporučení. Nový mechanismus zároveň vytváří časový prostor pro zohlednění těchto doporučení a pro jejich promítnutí v národních rozpočtech i dalších opatřeních hospodářské politiky. Evropský semestr má vnést do národních politik širší celoevropský zájem, a to zejména s ohledem na udržitelnost veřejných financí, zamezení tvorby makroekonomických nerovnováh a finanční nestability.

Harmonogram Evropského semestru začíná v lednu diskusí k Roční analýze růstu , ve které Evropská komise nastiňuje hlavní výzvy pro nadcházející období a formuluje strategická doporučení pro hospodářské politiky. V březnu se následně předpokládá dosažení dohody vlád členských zemí EU o hospodářských prioritách. V návaznosti na uvedenou dohodu členské státy v dubnu zpřesní své střednědobé rozpočtové strategie, vyhotoví Národní programy reforem a předloží Konvergenční programy, resp. Programy stability. V průběhu června a července Evropská komise zaujme stanovisko ke zpracovaným dokumentům a Rada ECOFIN k nim připojí doporučení pro jednotlivé země.

Posloupnost jmenovaných kroků tak proběhne dříve, než členské státy přistoupí k finalizaci prací na svých národních rozpočtech pro následující rok.

Každoroční procedura Evropského semestru proběhla poprvé v r. 2011.

Více informací o Evropském semestru

• Webové stránky Evropské komise
• Grafické znázornění průběhu Evropského semestru (anglicky) 

Rada EU je Smlouvou o fungování EU (SFEU) oprávněna, aby přijala výpůjční programy, jejichž cílem je mobilizovat finanční zdroje k překlenutí potíží platební bilance a rozpočtu členů EU a třetích zemí. Evropská komise , jednající jménem Evropské unie (EU), v současné době spravuje tři takové programy, které financuje emisí dluhových nástrojů na kapitálových trzích.

• Evropský mechanismus finanční stabilizace (European Financial Stabilisation Mechanism - EFSM) slouží k podpoře členských států EU, a to až do výše 60 mld. EUR. V současnosti je v jeho rámci aktivní program Irska ve výši 22,5 mld. EUR a program Portugalska ve výši 26 mld. EUR. Mechanismus má právní základ v čl. 122 SFEU a v nařízení Rady č. 407/2010.
• Nástroj pro podporu platební bilance (Balance-of-payments assistance - BoP) je určen pro členské státy EU, které dosud nepřijaly euro. V jeho rámci může být zapůjčeno až 50 mld. EUR. Od ustavení nástroje v jeho současné podobě (2002) do března 2012 bylo alokováno celkem 13,4 mld. EUR pro Maďarsko, Rumunsko a Lotyšsko.  Nástroj je právně ukotven v čl. 143 SFEU a v nařízení Rady č. 332/2002.
• Makrofinanční pomoc (Macro-financial assistance - MFA) je určena na podporu třetích zemím mimo EU, které mají krátkodobé potíže s platební bilancí. Od roku 1990 do března 2012 byly v rámci MFA přislíbeny prostředky ve formě grantů a půjček ve výši cca 7,5 mld. EUR a vyplaceno cca 5,4 mld. EUR. Pomoc se právně opírá o čl. 209, resp. 212 SFEU.

Za poskytnuté půjčky se ručí prostředky rozpočtu EU. Vedle nástrojů založených na garanci rozpočtu EU existují též další nástroje s obdobným účelem, které jsou ovšem založeny mezivládními dohodami zemí eurozóny a tedy stojí mimo právo EU. Jde o Zápůjční nástroj pro Řecko , Evropský nástroj finanční stability  a Evropský mechanismus stability   (ten má být ustaven v červenci 2012).

Více informací o EU jako poskytovateli mezinárodní pomoci

• EU jako mezinárodní věřitel (anglicky)

Euro je společnou měnou Evropské unie od 1. ledna 2002 v hotovostním oběhu. Eurozóna má v současnosti 17 členů, další země se na přijetí eura chystají. Litva, Lotyšsko a Dánsko jsou členy kursového mechanismu ERM II , jenž je vstupní  branou do eurozóny.

Více informací o euru

• Přistoupení ČR k eurozóně

Volný pohyb kapitálu a plateb je jednou ze čtyř svobod jednotného trhu EU, umožňuje lepší alokaci zdrojů, usnadňuje obchod mezi státy a zvyšuje mobilitu pracovníků. Integrované finanční a kapitálové trhy poskytující příležitosti pro investování a získání finančních prostředků mají pro fungování moderních ekonomik zásadní význam. V oblasti finančních trhů a služeb  se Rada ECOFIN zabývá mj. zásadami obezřetného hospodaření bank a úvěrových institucí, makro- a mikroobezřetnostním dohledovým rámcem, rámcem pro řešení přeshraničních krizí a zmírňováním procyklických vlivů účetních operací, zlepšováním a konsolidací účetních standardů, bojem proti praní špinavých peněz, parametry plateb při přeshraničních obchodních transakcích, zásadami činnosti pojišťoven či legislativními předpisy relevantními pro finanční trhy a pohyb kapitálu.

Hospodářské vztahy s třetími zeměmi zahrnují zejména koordinaci postoje členských zemí v rámci uskupení G20  či rámci mezinárodních finančních organizací (Mezinárodní měnový fond ) a rozvojovou pomoc poskytovanou prostřednictvím programů vybraným zemím.