Evropský „šestibalíček“ proti opakování dluhových krizí
V polovině prosince 2011 byl ukončen legislativní proces přijetí nových pravidel, jejichž cílem je posílit rozpočtovou kázeň v členských zemích EU a učinit evropskou ekonomiku odolnější proti výskytu makroekonomických nerovnováh. Jedná se o tzv. „šestibalíček“, což byl návrh šesti právních norem, který Evropská komise poprvé představila v září 2010 v reakci na stupňující se problémy řecké dluhové krize a na výrazné zhoršení stavu veřejných financí v celé EU. Tyto návrhy následně prošly schvalovacím procesem v Radě EU a Evropském parlamentu.
Klíčovým prvkem nových legislativních norem je posílení Paktu stability a růstu v jeho preventivní i sankční části. Ohledně prevence vzniku nadměrných deficitů je nově požadováno větší úsilí při dosahování střednědobého rozpočtového cíle. Členské země, které nedosahují svého cíle, budou muset:
• vykázat zlepšení strukturálního salda nejméně o 0,5 % ročně,
• udržovat roční růst výdajů pod hranicí udržitelného tempa růstu potenciálního HDP,
• kompenzovat vědomé snížení rozpočtových příjmů snížením výdajů, zvýšením jiných rozpočtových příjmů nebo kombinací obou těchto metod.
Za nedostatečně úsilí při dosahování střednědobého rozpočtového cíle může být členské zemi eurozóny uložena povinnost složit úročený vklad do výše 0,2 % HDP, který se může změnit v pokutu, pokud země nečiní potřebné kroky k nápravě.
Nápravná část Paktu explicitně zavádí možnost zahájit Proceduru při nadměrném schodku nejen za nedodržení rozpočtového kritéria, ale i za neuspokojivý vývoj vládního dluhu. Za dostatečné úsilí při snižování dluhu bude považován pokles nadměrného dluhu, což je dluh převyšující hranici 60 % HDP, minimálně o 5 % ročně po dobu tří let. Za nedodržení tohoto pravidla a po přihlédnutí k dalším okolnostem může být členské zemi eurozóny uloženo vytvoření neúročeného vkladu ve výši 0,2 % HDP. Není-li zjednána náprava, stane se z tohoto vkladu peněžitá pokuta.
Koncipován je nově tzv. makroekonomický dohled, jehož úkolem bude posílit konvergenci uvnitř eurozóny, resp. divergenci včas rozpoznat a odstraňovat. Za tímto účelem byla dohodnuta soustava 10 ukazatelů, jež mají sloužit jako systém včasného varování před vznikem makroekonomických nerovnováh a ztrátou konkurenceschopnosti. Součastní tohoto nového prvku ekonomického řízení je rovněž možnost zahájit Proceduru při nadměrné nerovnováze i ukládat finanční sankce, pokud se členská země neřídí doporučeními k nápravě.
Prostřednictvím nové směrnice byly dále stanoveny tzv. minimální požadavky na národní rozpočtové rámce. Ty zasahují do více oblastí: dostupnost účetních a statistických dat, metodika tvorby prognóz, numerická fiskální pravidla, používání střednědobého rozpočtového rámce a otázky transparentnosti veřejných financí. Snahou je zajistit konzistenci mezi fiskálními politikami členských zemí EU a jejich soulad se závazky o rozpočtové disciplíně, jež vyplývají z uzavřených smluv. Forma směrnice současně dává členským státům EU dostatečnou míru volnosti při volbě způsobů, jak vymezené požadavky naplnit.
Posílena byla i automatičnost vynucovacích mechanismů, a to širším uplatněním tzv. opačného hlasování kvalifikovanou většinou. Při této hlasovací proceduře jsou doporučení a návrhy Komise považovaný za přijaté, pokud kvalifikovaná většina členských zemí EU, zastoupená v Radě EU, nehlasuje proti.
