Zavedení Eura v České republice

V období od 26. července do 5. srpna pobývala v Aténách společná mise Evropské komise, Evropské centrální banky a Mezinárodního měnového fondu, která provedla první čtvrtletní vyhodnocení konsolidačního programu řecké ekonomiky. Mise ocenila energický start programu, plnění všech plánovaných ukazatelů a včasné zahájení důležitých reforem. Toto pozitivní vyznění vytváří prostor pro uvolnění další tranše z celkového objemu schválené finanční pomoci Řecku. Současně mise upozornila na některá přetrvávající rizika, např. v oblasti výběru a správy daní či při prosazování liberalizačních opatření.

Problematice řecké krize se obšírněji věnuje níže citovaná zpráva Evropské komise. Ta uvádí, že kořeny současných potíží řecké ekonomiky spočívají v nerovnovážném hospodářském růstu během členství Řecka v eurozóně. Ten byl na jedné straně o více než 2 procentní body nad průměrným růstem eurozóny. Na druhé straně byl doprovázen nadměrným růstem mezd, který se projevil v klesající cenové konkurenceschopnosti, o čemž svědčí pokles podílu exportu na HDP z 29 % na 19 %. Nedisciplinovaná zůstávala rozpočtová politika, která nehledě na příznivé ekonomické prostředí soustavně neplnila fiskální cíle. Na trzích práce a produktů přetrvávala v důsledku absence strukturálních reforem vysoká rigidita.

Všechna tato zranitelná místa byla obnažena globální krizí v letech 2008-09. V roce 2009 vzrostl vládní deficit na 13,6 % HDP a vládní dluh na 115 % HDP. Ratingové agentury snížily hodnocení vládních dluhopisů, jejichž spready prudce rostly (v květnu 2010 u dvouletých obligací až na 17,4 % a u desetiletých obligací až na 13,9 %). Krizí důvěry byl zasažen řecký bankovní sektor, což se projevilo rychlým odlivem vkladů. Finanční problémy Řecka vyvolaly riziko nákazy v dalších zemích eurozóny, které rovněž trpěly vysokými rozpočtovými deficity a vysokou zadlužeností soukromého sektoru (Portugalsko, Španělsko, Irsko). Reakcí na tyto události byl i strmý pokles kurzu eura k dolaru. 

V dubnu 2010 řecká vláda oficiálně požádala o finanční pomoc. V témže měsíci Atény navštívila technická mise EK-ECB-MMF, aby zde projednala balíček ozdravných opatření, která mají vrátit řecké ekonomice makroekonomickou stabilitu a vyvést ji na dráhu udržitelného růstu. Dohodnutý stabilizační program pro období 2010-13 byl podpořen finanční pomocí v celkové výši 110 mld. EUR, z toho 30 mld. tvořila půjčka od MMF a 80 mld. EUR bylo mobilizováno formou bilaterálních půjček od členských zemí eurozóny. Příspěvky jednotlivých zemí byly odvozeny od jejich podílu na kapitálu ECB. Velikost pomoci byla kalkulována tak, aby řecká vláda nemusela po dobu 18 měsíců vstupovat na mezinárodní trhy obligací.

Ozdravný program předpokládá značné makroekonomické korekce, zejména ve fiskální oblasti. Rozpočtový deficit veřejného sektoru se má snížit z téměř 14 % HDP v roce 2009 pod úroveň  3 % HDP v roce 2014, vládní deficit pak z 8,7 % v roce 2010 pod 3 % v roce 2012. Cílovým řešením jsou vysoké primární přebytky veřejných rozpočtů (alespoň ve výši 5 % HDP ročně), dosahované po ukončení programu, které by umožnily postupné splácení naakumulovaného veřejné dluhu.

 Plánované přizpůsobení proběhne z větší části na straně rozpočtových výdajů. Jako nevyhnutelné se jeví citelné snížení mezd ve veřejném sektoru a důchodů (mj. zrušení velikonočního a vánočního bonusu). Zjednodušen bude daňový systém a jeho správa. Součástí programu jsou dále ambiciózní penzijní reforma, reforma mzdového vyjednávání či reforma podnikatelského prostředí. Hlavním cílem těchto reforem je překonat jedno ze základních úzkých míst řecké ekonomiky, kterým je nedostatečná konkurenceschopnost. Integrální součástí reformního programu je zdokonalení systému statistického vykazování. Společně s Eurostatem jsou přijímána opatření, která mají zamezit zkreslování statistických údajů. Mezi nimi je i poskytnutí plné nezávislosti Řeckému statistickému úřadu na vládě.

Pokrok při implementaci programu budou sledovat pravidelné čtvrtletní mise, složené ze zástupců Evropské komise, Evropské centrální banky a Mezinárodního měnového fondu. Posuzovat budou průběh makroekonomických (zejména fiskálních) opatření, pokrok ve strukturálních reformách a soulad těchto opatření s dohodnutými podmínkami programu.