Lisabonská smlouva a euro
Přijetí Lisabonské smlouvy přináší celou řadu nových prvků do unijních rozhodovacích procesů. Řada z nich byla v České republice v nedávném období bouřlivě diskutována. Jak je však Lisabonskou smlouvou dotčena problematika hospodářské a měnové unie? A má nějaký dopad na ty členské státy EU, které prozatím používají vlastní národní měnu?
Jednou z důležitých formálních změn je, že Lisabonská smlouva přidává do rozhodovacích mechanismů EU nové pravomoci tzv. Euroskupině, tj. skupině členských států používajících euro. Lisabonská smlouva výslovně rozšiřuje počet oblastí, kde členské státy EU stojící mimo eurozónu nemají hlasovací právo. Tato změna se týká mimo jiné tzv. procedury při nadměrném schodku, o jejímž uplatňování mohou v případě členské země eurozóny rozhodovat pouze členové Euroskupiny. Euroskupina si volí svého prezidenta, a to na období dva a půl roku.
Další důležitou změnou je rozšíření okruhu měnově politických otázek v kompetenci EU, kde se uplatňuje rozhodování prostřednictvím kvalifikované většiny. Jednomyslné rozhodování je ponecháno pouze pro klíčové otázky spojené s případným pozměněním protokolů o nadměrném schodku, plnění konvergenčních kritérií, rozsahu dohledové pravomoci Evropské centrální banky a uzavírání formálních smluv o systému směnných kursů mezi eurem a měnami třetích zemí.
V oblasti prosazování makroekonomické stability přináší Lisabonská smlouva některé nové pravomoci Komisi, které posilují její roli „nezávislého arbitra“ národních ekonomických politik, zejména v případě porušování fiskální disciplíny jednotlivými členskými státy. V podobných případech může Komise v řadě ohledů konat ze své vlastní iniciativy, aniž by musela čekat na hlasovací procedury mezi členskými státy v rámci orgánů EU.
Pokud jde o schvalování rozšiřování eurozóny, přináší Lisabonská smlouva pouze jeden nový formální krok. Novinka spočívá v tom, že zrušení výjimky členskému státu na zavedení eura je nyní navíc vázáno na doporučení takového kroku těmi členskými státy, jejichž měnou je euro. Pro vydání tohoto doporučení Lisabonská smlouva stanoví lhůtu šesti měsíců.
Lisabonská smlouva upravuje v kapitole „Hospodářská a měnová unie“ rovněž právní postavení Evropské centrální banky a pravidla pro oběh eura. Tato pravidla budou platit od roku 2010, kdy se poprvé uplatní při regulaci přeshraniční přepravy eurové hotovosti.
