Organizace Evropské centrální banky

 

Evropská centrální banka vykovává měnovou politiku a také odpovídá za oběh eurových bankovek. Je  samostatnou právnickou osobou, která je oprávněna vydávat právní akty (nařízení) a disponovat svým majetkem. Kapitál Evropské centrální banky byl upsán z příspěvků všech členských zemí Evropské unie, přičemž velikost jednotlivých členských příspěvků je odvozena od podílu příslušné země  na celkovém počtu obyvatel a na hrubém domácím produktu EU. V současnosti jeho celková hodnota činí přibližně 5, 56 mld. EUR. 

Prvním prezidentem Evropské centrální banky byl v květnu 1998 jmenován Wim Duisenberg, bývalý guvernér nizozemské centrální banky. Od začátku listopadu 2003 jej ve funkci nahradil Jean-Claude Trichet, bývalý guvernér Národní banky Francie. Po vypršení jeho osmiletého mandátu byl v listopadu 2011 do čela ECB ustaven Mario Draghi, jenž zastával funkci guvernéra Italské národní banky.

Na fungování a řízení Evropské centrální banky se podílí tyto orgány:

VÝKONNÁ RADA

Výkonnou radu tvoří prezident Evropské centrální banky, viceprezident a další čtyři členové. Tyto funkce jsou obsazovány dohodou nejvyšších představitelů všech států eurozóny. Funkční období členů Výkonné rady je osm let. Mezi hlavní úkoly Výkonné rady patří:

  • odpovědnost za provádění měnové politiky v souladu s rozhodnutím Rady guvernérů;
  • koordinovat činnost národních centrálních bank a
  • řídit bežný chod banky.

RADA GUVERNÉRŮ

Rada guvernérů je složena z šesti členů Výkonné rady a z guvernérů centrálních bank států eurozóny. Představuje nejvyšší rozhodovací orgán Evropské centrální banky. Mezi hlavní úkoly Rady guvernérů patří:

  • formulovat základní principy měnové politiky eurozóny a
  • rozhodovat o výši úrokových sazeb.

Rada guvernérů obvykle zasedá dvakrát měsíčně ve Frankfurtu nad Mohanem, přičemž na prvním jednání v měsíci se rozhoduje o měnových otázkách.

GENERÁLNÍ RADA

Generální rada je složena z prezidenta a viceprezidenta ECB a z guvernérů centrálních bank všech 27 členských států Evropské unie. K činnosti Generální rady patří:

  • konzultační a koordinační součinnost v rámci ESCB
  • pomoc při rozšiřování eurozóny.

Generální rada jedná čtyřikrát ročně a její jednání se mohou konat i formou telekonference.

Předpokladem úspěšného fungování centrální banky je její důvěryhodnost a nezávislost. Jelikož model Evropské centrální banky byl silně ovlivněn vzorem německé Bundesbanky, může se též nejvyšší evropská  měnová instituce vykázat vysokým stupněm nezávislosti na politických strukturách při plnění svěřených úkolů.

NEZÁVISLOST EVROPSKÉ CENTRÁLNÍ BANKY

Nezávislost centrální banky má více rozměrů: finanční, personální, institucionální a instrumentální.

Finanční nezávislost ECB se projevuje zejména v oddělení rozpočtu banky od rozpočtu ostatních institucí Evropské unie. Její základní kapitál je upsán národními bankami zemí eurozóny. Existuje zákaz přímého financování jiných orgánů Společenství a subjektů veřejné správy členských zemí EU.

Personální nezávislost banky spočívá v omezení politických tlaků při jmenování a odvolávání členů Výkonné rady ECB i národních centrálních bank. Rovněž se projevuje dlouhodobým mandátem členů Výkonné rady ECB, který činí osm let. Opětovné jmenování za člena Výkonné rady není dovoleno.

Institucionální nezávislost  ECB spočívá v tom, že při plnění svého mandátu je povinna jednat nezávisle na zájmech jednotlivých členských států i nezávisle na orgánech a institucích Evropských společenství.

Instrumentální nezávislost se projevuje v pravomoci ECB používat jakékoli tržně konformní nástroje, které jsou nezbytné k provádění účinné měnové politiky. Je pouze na uvážení ECB, jaký si zvolí měnový režim a jaké nástroje bude pro dosažení svých cílů aplikovat. Koncepce měnové politiky ECB byl představena veřejnosti na podzim 1998.

DŮVĚRYHODNOST EVROPSKÉ CENTRÁLNÍ BANKY

Důvěryhodnost centrální banky souvisí se schopností dosahovat stanovených cílů. Budování důvěry je dlouhodobý proces, klíčový však pro úspěšné fungování eurozóny. Důležitou součástí důvěryhodnosti je transparentnost a předvídatelnost měnových opatření.  Důvěryhodnosti též napomáhá vysoký stupeň nezávislosti na politických tlacích.  

Evropská centrální banka si za deset let své existence vybudovala pověst vysoce důvěryhodné instituce. A to i přesto, že musela čelit mnoha pochybnostem o úspěšnosti projektu jednotné evropské měny. Byla úspěšná v udržování cenové stability, a to i za  zvýšené nejistoty finančních trhů, např. v souvislosti s  teroristickými útoky z 11. září 2001, nebo v důsledku dlouhodobého růstu cen ropy.