Historie evropské měnové integrace
Zavedení společné měny euro je výsledkem dlouhodobého integračního procesu. Jeho počátky lze neformálně datovat do r. 1944, kdy byly v americkém letovisku Bretton-Woods dohodnuty principy nového světového měnového řádu, založeného na sytému pevných avšak přizpůsobitelných kurzů (fixed but adjustable). Do tohoto kurzového uspořádání se zapojilo i šest evropských států (Belgie, Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Lucembursko), které se v roce 1957 rozhodly pro užší ekonomickou spolupráci.
Brettonwoodský systém se rozpadl v r. 1973. Na tuto událost členské země EHS reagovaly provozováním ne příliš úspěšného kurzového uspořádání nazývaného had (snake). Na začátku sedmdesátých let byl také podniknut první neúspěšný pokus o vytvoření měnové unie známý jako Wernerův plán.
V březnu 1979 začal fungovat Evropský měnový systém, který představovat kvalitativní posun v měnové spolupráci. Tento systém, který prodělal několik vývojových fází, se zasadil o výraznou konvergenci hospodářských politik a stal se nástupištěm pro druhý pokus o vytvoření měnové unie, jehož obrysy nastínila tzv. Delorsova zpráva.
Většina námětů Delorsovy zprávy byla převzata Maastrichtskou smlouvou, kterou členské země uzavřely na konci r. 1991. Tato smlouva vytyčila časový i technický plán na vytvoření Hospodářské a měnové unie (Economic and Monetary Union). Realizován byl v r. 1999, kdy jedenáct evropských států (Belgie, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Německo, Nizozemí, Lucembursko, Portugalsko, Rakousko a Španělsko) začalo provádět společnou měnovou politiku a zavedlo společnou měnu euro. O dva roky později do eurozóny vstoupilo Řecko. O další rok později euro začalo obíhat též v hotovostní podobě bankovek a mincí.
Proces rozšiřování eurozóny pokračuje i v současné době. Na začátku r. 2007 euro nahradilo slovinský tolar a na začátku roku 2008 jej jako svou měnu přijaly dva Středomořské ostrovní státy Kypr a Malta. Od 1. ledna 2009 se eurem platí i v sousedním Slovensku a od 1. ledna 2011 v Estonsku.
