Zavedení Eura v České republice

Konvergenční program ČR na období 2011–2015 je již podruhé zpracován podle harmonogramu tzv. evropského semestru, jehož cílem je koordinovat národní fiskální politiky již ve fázi přípravy návrhů veřejných rozpočtů a jejich střednědobých výhledů. Od konce loňského roku je též účinný soubor šesti právních norem, tzv. šestibalíček (six-pack), který posiluje preventivní i nápravnou složku Paktu stability a růstu a zavádí mechanismy sledování a nápravy makroekonomických nerovnováh. Jeho součástí je i Směrnice Rady, která požaduje po členských státech standardizaci a modernizaci národních rozpočtových rámců.

Aktualizace Konvergenčního programu vychází z mandátu koaliční vlády, která si ve svém programovém prohlášení vytyčila řadu ambiciózních reformních programů, mezi nimiž nechybí ani reforma veřejných financí. Ta má za cíl odstranit strukturální schodek a vyrovnat rozpočet vládních institucí do roku 2016. Dalšími vládními prioritami jsou zvýšení transparentnosti nakládání s veřejnými prostředky, omezení korupce a zvýšení průhlednosti veřejných zakázek. Deklarován byl rovněž záměr reformovat fiskální instituce, jakož i celý fiskální rámec.

Konvergenční program ČR je rozdělen do sedmi kapitol. První kapitola uvádí hlavní směry, kterými se ČR za poslední roky vydala či plánuje vydat. Tato část reflektuje, že s ČR byl 2. prosince 2009 zahájen postup při nadměrném schodku s doporučením důvěryhodným a udržitelným způsobem snížit do roku 2013 poměr deficitu vládního sektoru pod 3 % HDP. Makroekonomický scénář, jenž je obsahem druhé kapitoly, je postaven na datech známých k 23. březnu 2012. I s vyloučením politických vlivů je zatížen značnými nejistotami. Hlavní zdroje rizik pro ČR jsou spojeny s případnou další eskalací problémů v eurozóně a s přenosem negativních externích šoků do české ekonomiky. Vlivem konsolidačních fiskálních opatření a nepříznivé vnější ekonomické situace se pro rok 2012 očekává stagnace ekonomického růstu. V dalších letech výhledu by se měl růst postupně mírně urychlovat.

Fiskální predikce, diskutovaná ve třetí kapitole, vychází z výsledků dubnové fiskální notifikace. Pro rok 2012 je očekáváno saldo sektoru vlády ve výši -3,0 % HDP. Dluh vládních institucí v tomto roce pravděpodobně stoupne na 44 % HDP. Vláda je v následujících letech odhodlána striktně sledovat cíle deficitů, k čemuž by měla dopomoci již realizovaná či připravovaná opatření, schválená vládou dne 11. dubna 2012.Na fiskální část navazuje čtvrtá kapitola analýzou citlivosti krátkodobých šoků, které mají vliv na vývoj české ekonomiky a na finance vládního sektoru. Pozornost je též věnována ověření makroekonomického rámce konvergenčního programu s prognózami nezávislých institucí.Pátá kapitola sleduje dlouhodobé dopady současného nastavení fiskální politiky. Pozornost je věnována zvláště dlouhodobé udržitelnosti související s již započatým procesem stárnutí obyvatelstva. V minulém roce byly v ČR v tomto směru provedeny zásadní změny v systému důchodového zabezpečení.

Poslední dvě kapitoly se zabývají kvalitativní stránkou veřejných financí. Popisují změny, které posilují kvalitu veřejných financí na příjmové a výdajové straně, a to ve vazbě na změny v institucionálním prostředí, v právním ukotvení pravomocí a zodpovědností veřejného sektoru či ve fungování systému veřejné správy.